Hřib žlutý (Boletus junquilleus (Quél.) Boud. 1906), neboli hřib kovář žlutý (Boletus luridiformis var. junquilleus (Quél.) Knudsen 1991), je vzácná jedlá houba z čeledi hřibovitých sekce Luridi. Podle stávajících poznatků se jedná o xanthoidní varietu hřibu kováře; potvrzení molekulární analýzou však zatím chybí. [1] Boletus junquilleus (Quél.)

Hríb žltý rastie v od júla do októbra v svetlých listnatých lesoch, v nižších teplejších polohách, najmä pod bukmi, ale aj pod dubmi. V posledných 2 rokoch ho nachádzam v oblasti Kunerad cca 450m n.m. Jedná sa o presvetlený smrekovo - bukový les.

Celé plodnice tohoto kováře jsou žlutě zbarvené. Třeň postrádá síťku a je pokrytý drobnými zrnky. Vyrůstá dosti vzácně v jehličnatých i listnatých lesích, v nižších polohách nejčastěji pod duby a buky, ve vyšších polohách naopak pod smrky. Objevuje se roztroušeně jednotlivě nebo v menších skupinách, od nížin až po podhorský stupeň.

Hřib žlutý je chutná a jedlá houba. Vyskytuje se ale v lesích střední Evropy tak málo, že nemá větší praktické využití. V kuchyni ho lze připravovat téměř na všechny způsoby, lze jej i zavařovat a sušit. Cibuli pokrájíme na kostičky a osmahneme společně se slaninou. Přidáme houby a podusíme do měkka. Dochutíme chilli papričkou, solí a pepřem.

Hrúbka rúrkovej vrstvy je 1,5-3 cm, farba je žltá, u starých húb sa stáva olivovou. Tubuly sú krátke, voľné so zárezom, ich dĺžka nepresahuje 2 cm, farba je jasná, žltá, po stlačení na plodnicu môže tmavnúť. Výtrusy sú hladké, vretenovité, svetlo žlté. Spórový prášok olivovej farby.

Rourky a póry citronově až sírově žluté. Třeň 30-120x20-60mm břichatý, na bázi ztenčený, žlutý, bez síťky, vločkatý, až jemně plstnatý. Dužnina žlutá, po otlačení ihned silně indigově …

Nejprve citronově žluté, později zlatožluté, až s okrovým odstínem. Po dotyku nápadně modrá. Košťál je 40-120 mm vysoký a 25-60 mm tlustý za mládí břichatých, až břichatě bulvovytý, v dospělosti prodloužený, vzácně válcovitý, ale vždy hrubý a na bázi špičatý.

Běžný hřib kovář vyrůstá v lesích poměrně hojně a nenajde se snad houbař, který by jej neznal. To samé se však nedá říct o žlutém kováři, který do košíku rozhodně nepatří.

Farba pokožky klobúka býva v rôznych hnedých odtieňoch, od bledo kožovohnedej, žltohnedej, červenohnedej až po tmavšie hnedú. Povrch je často plstnatý, v starobe holý, za vlhkého alebo daždivého počasia aj trochu slizký. Rúrky sú 15-20 mm dlhé, pri hlúbiku hlboko vykrojené.

2012年2月14日 · Hřib kovář žlutý je velice vzácná houba, která roste v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích, převážně na cestách nebo krajích cest. Je jedlý, ale pro svůj velmi vzácný růst by se neměl sbírat. Choroš píše (naše houby.cz): Je uveden v Červeném seznamu hub (makromycétů) ČR jako kriticky ohrožený druh.